Vánoce šťastně za námi
Nebudu zastírat, že jsem ráda, že je to celé vánoční bláznění za námi. Doufám, že i vy jste to ve zdraví přežili.
V tom největším předvánočním blázinci jsme finišovali se stěhováním kanceláří, jak jsem zde již zmínila. Sice jsem se kasala, jak to zvládám s prstem v nose, ale pravdou je, že to bylo celkem výživný. Naštěstí se ve stejnou dobu stěhovala Charlotta do nového bytečku, takže jsme si každý večer sdělovaly, jak jsme ve stěhování pokročily, co jsme si přiskříply, co jsme si namohly a co rozbily. Nic nepovzbudí člověka víc než nešikovnost druhého.
Také jsme se domluvily, že spolu strávíme Silvestra. Přece jen chce Charlottka předvést svůj nový byteček v plné kráse a k tomu ještě pár dní potřebuje, takže u mě. Prvotní plán byl, že Charlotta přiveze kocoura Damiána neb ho nebude mít kam dát. Vzhledem k tomu, že já jsem majitelkou psa Kedíka, což je jack russel teriér, a Damiánek psa asi ještě naživo ani neviděl, vypadalo to na velkej chlupatej mejdan.
Dopadlo to jinak, zvířecí mejdan se nekonal. Charlotta sice přijela, ale bez kocoura a já své psisko odvezla k rodičům na vesnici, aby se tolik nebál petard. Měly jsme tedy tzv. volné pole působnosti. Obě jsme ale byly tím stěhováním tak zmořené, že jsme na Silvestra odpoledne obě usnuly u televize a ožily jsme krátce před půlnocí a teprve potom to pořádně rozjely.
Konverzace s mým synem na téma Silvestr:
Syn: A co silvestr? Jak jste si ho užily?
Já: Ležely jsme jak dva vorvani, ani ven jsme nešly. Ožily jsme kolem 23 hod a pak trsaly až do 03 hod
Syn: Vy jste někde byly?
Já: Neee, byly jsme doma.
Syn: No to museli mít sousedi radost.
Já: My u toho seděly
Syn: To není féér. Já neumím tancovat ani ve stoje a vy to zvládnete v sedě?
Takže pokud jste se poslední den v roce úplně nebavili, nezoufejte. Na pořádnou jízdu máme ještě 365 dní.