Představivost
Minulý týden jsem pod hrozbou hrubého fyzického násilí musela Charlottě svatosvatě slíbit, že nebude hlavním hrdinou mého dalšího příspěvku. V příspěvku " Když se vyrazí na kole" byla tedy hlavním hrdinou dcera. Tak zase pro změnu vyhrožovala hrubým fyzickým násilí ona. Člověk se nezavděčí a nezavděčí :)
Takže dnes dcera v akci podruhé, hihi.
Když se dcera rozhodla, že se osamostatní, nastalo u nás hodně zajímavé období. Protože se rozhodla byteček si koupit, začali jsme chodit na prohlídky bytů s realitními makléři. Po několika prohlídkách jsem už nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet. Jejich fundovanost mne častokrát uváděla v němý úžas. Když jsme např. byly na prohlídce bytu v posledním poschodí domu, všimly jsme si, že kolem oken jsou nějaké fleky. Ptala jsem se makléřky, co je to za fleky, jestli tam náhodou nezatéká. Odpověděla, že tam trochu zatéká, ale jenom když prší. Smát jsem se přestala asi až po hodině doma.
Navíc dcera absolutně postrádá představivost, takže plánovat s ní nějakou rekonstrukci v bytě bylo taky hodně záživný. Nechci se chlubit, ale vešla jsem do bytu a hned se mi v hlavě líhly nápady, co a jak předělat apod. Zprvu jsem se to snažila dceři vylíčit a popsat ústně. Nic. Potom jsem nosila i blok a malovala jí do něj nápady a plánky. Nic. Dcera nasadila svůj výraz "Budha na WC" a pronesla: "Já si to neumím představit. Já vidím pořád jen počmáranej papír a ošklivej byt. Já ti řeknu, až to bude hotový". A až by to hotový bylo, tak by mi sdělila: "Jééé, já myslela, že to bude jiný. Hmm...."
Nakonec jsme byt vybrali. Dcera měla asi potřebu se do plánování zapojit a mezi námi dvěma proběhl následující rozhovor:
Dcera: "Já bych chtěla tady vybourat dveře."
Já: "Tady to nepůjde."
Dcera: "Proč by to nešlo? Všechno jde."
Já: "Tady to nepůjde."
Dcera - mírně podrážděná: "Je to můj byt nebo Tvůj? Já bych tady chtěla ty dveře vybourat."
Já: "Říkám, že to tady nepůjde."
Dcera: "Abych sem mohla dát zasouvací dveře, tak bude přece potřeba vybourat větší díru, ne?"
Já: "No to jo."
Dcera: "To by bylo přece hezký, ne? Zasouvací dveře."
Já: "No to by bylo hezký."
Dcera: "Tak vidíš! Tak tady necháme tu díru vybourat."
Já: "Tady to nepůjde."
Dcera - nasr...aná: "A proč by to teda jako nešlo????"
Já: "Protože za touhle zdí bydlí sousedi!!!"
Co říct na závěr? Obě jsme přežili koupi i rekonstrukci :)
Komentáře
Přehled komentářů
Milá Zuzanko, nekaboň se, nevyhrožuj. Ad.1 je to zbytečné, obě známe Matyldu. Ad.2 vem to z druhé strany. Kdyby kolem sebe neměla tak úžasné ženy jako my dvě, o čem a o kom by pak psala. :-)))))))
pro Zuzku
(Zuzana, 10. 12. 2018 12:54)